V těchto dnech si připomínáme
65. výročí úmrtí geniálního vůdce sovětského lidu a inspirátora
světového proletariátu J. V. Stalina (1879-1953). Jeho život, to je
nekonečné odříkání a nezištné hrdinství vykonané pro porážku reakce a
imperialistických sil, pro porážku anachronického systému a ukončení
vykořisťování typické pro kapitalismus.
Stalinova politika budování průmyslových center prokázala narozdíl od
škodlivých koncepcí Bucharina zprava a Trockého zleva svou
životaschopnost především v době napadení Sovětského svazu nacistickým
Německem a následnou porážkou hitlerovců.
Po Stalinově smrti se blok tvořený
Sovětským svazem a socialistickými zeměmi východní Evropy vydal cestou
revize základních myšlenek Marxe, Engelse a Lenina, cestou revize
úspěchů budování socialismu v SSSR a oportunního chování vůči
imperialistům, vyznačující se tzv. politikou koexistence a mírového
soužití. Toto a pronikání maloměšťáckého myšlení, započaté zavedením
tzv. konzumního komunismu a různým odnožím včetně tolerance
nacionalistických úchylek, vedlo k postupnému pádu prvního pokusu
o výstavbu socialismu a jeho obranu v naší části světa. Při zpětném
pohledu proto musíme ocenit Stalinovy úspěchy v obraně a výstavbě SSSR
i v porážce fašismu a pomoci okupovaným národům v jejich cestě ke
svobodě a dále k jejich revolučnímu vystoupení proti imperialismu a
domácím kapitalistům. Stalinovo teoretické dílo tvoří rovněž
nepřehlédnutelný vklad do revoluční teorie, především v brilantním
zpracování řešení národnostní otázky.
Ne nadarmo je Stalin nejváženější
osobností svých oponentů a nepřátel, ne nadarmo je Stalin nejvíce
očerňovaná osobnost 20. století. Jeho jméno je symbolem nadlidského
úsilí, lidového vítězství a úspěšné emancipace pracující třídy v daném
období.
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen