Syrský konflikt si musí vyřešit sám syrský lid

Prohlášení Ústředního výkonného výboru Komunistické strany Kanady 20. srpna 2012 Krize v Sýrii se každým dnem nadále prohlubuje. Tisíce lidí bylo zabito nebo zraněno, mezi nimi nespočet civilistů, kteří se dostali do křížové palby mezi ozbrojenými opozičními oddíly a vládními silami. Další tisíce boje vyhnaly z jejich měst a vesnic a donutily je k vnitřnímu nebo zahraničnímu exilu. Takto se situace v pravém slova smyslu stala lidskou a společenskou tragédií prvního řádu. Ale co se vlastně v Sýrii děje? Kdo skutečně provokuje násilí a prodlužuje agónii syrského lidu? Západními společnostmi kontrolované sdělovací prostředky se snaží, abychom věřili, že prapříčinou konfliktu je „tyranská“ vláda presidenta Bashara El-Assada, která lpí na moci za každou cenu, ochotna obětovat zdraví a bezpečí vlastního lidu. Tato „velká lež“ je základem zesílení propagandistické kampaně k hanobení El-Assada, aby tak byla utajena úloha reakcionářských a klerikálních sil, usilujících o destabilizaci a nakonec svržení současné vlády a stržení moci na sebe. A, bude-li to nutné, tato démonizující kampaň bude použita jako záminka k imperialistickému vojenskému zásahu a okupaci k přímému vnucení „změny režimu“, jak tomu bylo v Iráku a nejnověji v Libyi. Globální ofenzíva sdělovacích prostředků proti Sýrii je jen jednou ze stránek mnohačetné imperialistické strategie utiskování (a možná rozdělení) syrského státu. Širším cílem je vytvořit „Nový Střední východ“ ze slabých a tvárných arabských států pod nadvládou USA a evropských imperialistických mocností a jejich četníka v oblasti, expansionistického Izraele. To by zaručilo nespoutaný přístup k ropě a dalším přírodním zdrojům v oblasti a rozšířilo geopolitickou nadřazenost na „podbřišek“ Asie, k dalšímu obkličování Ruské federace a Číny. Podrývání syrského státu je stěžejní k naplnění této imperialistické ambice. Vzhledem k jeho ústřední poloze v oblasti, sekulárnímu charakteru a společensky pokrokové politické orientaci i k jeho pevné solidaritě s bojem palestinského lidu a odmítání expansionistické politiky sionistického Izraele je Sýrie dlouho ve střetu zájmů imperialismu USA. „Změna režimu“ v Damašku a jeho nahrazení tvárnějším, proimperialistickým režimem by se pro syrský lid rovnalo katastrofě. Také by to dramaticky změnilo rovnováhu sil, když by to oslabilo protiimperialistické síly a posloužilo jako předehra - a startovací plocha - pro agresi NATO a Izraele proti sousednímu Íránu, nejsilnějšímu státu v oblasti. Když v Sýrii vloni propukly protivládní protesty, imperialismus USA a jeho místní i oblastní stoupenci se chopili příležitosti a zahájili „správnou“ destabilizační kampaň, s využitím obecné nespokojenosti (a v té době surových metod, použitých syrskými oficiálními činiteli k potlačení protestů) coby pláštíku k přechodu do akce. Mnozí Syřané byli spravedlivě rozhněvaní nad dopadem neoliberálních „reforem“, jež oslabily národní produkci, zvýšily nezaměstnanost a zvětšily společenskou i ekonomickou nerovnost mezi masami pracujících a domácími i zahraničními kapitalisty, podporovanými slabými, pomýlenými a občas zkorumpovanými vládními činiteli. Ale hlasy legitimní opozice byly rychle pohlceny nebo odsunuty tvrdými, ze zahraničí silně financovanými a vyzbrojovanými gangy, rozhodnutými zbavit Sýrii vlády. Teroristické útoky k podnícení dalších vládních zákroků, sektářské násilí k vyvolání nedůvěry a nenávisti mezi sunnitskou většinou a Alawity a dalšími menšinami, pašování těžkých zbraní a dokonce žoldáků z ciziny, a nakonec otevřené volání po přímém zahraničním zásahu, porušujícím národní suverenitu Sýrie - to byl organizovaný herní plán, uskutečněný „vnitřní opozicí“. Rozsah zahraničního tajného zásahu, v konfliktu již zřetelný, dokazuje, že toto není „občanská válka“, ale spíše vysoce koordinované imperialistické spiknutí proti Sýrii. Nesprávně pojmenovaní „přátelé Sýrie“ - klika USA a dalších imperialistických mocností, reakcionářských a despotických arabských režimů a kontrarevoluční Syrské národní rady - odmítli jakýkoli pokus Assadovy vlády o dialog s „opozicí“ k dosažení zastavení palby podle mírového plánu Kofiho Annana nebo k zavedení ústavních reforem, ukončujících výjimečný stav a otvírající cestu k otevřenějším parlamentním volbám. Místo toho si u Rady bezpečnosti OSN vynutili několik kol protisyrských sankcí a odsoudili Rusko a Čínu za veto vůči ostrých a nebezpečných rezolucí, jež by daly zelenou zahraniční imperialistické agresi podle sankcí OSN, jak tomu bylo už v březnu 2011 proti Libyi. Harperova vláda sehrála obzvlášť opovrženíhodnou úlohu v této špinavé aféře, kdy prosazovala sankce a válku proti Sýrii. Bohužel hlavní opoziční strany v kanadském parlamentu- Liberálové a NDP - sotva konaly lépe. Ve skutečnosti všechny tři strany se přidaly k imperialistickému spiknutí proti Sýrii, vystupujíce ve prospěch „humanitárního zasahování“ a „odpovědnosti za ochranu“ k ospravedlnění další agrese. Komunistická strana Kanady zásadně odmítá vytváření válečného šílenství nad Sýrií a Íránem, a varuje, že takové vojenské dobrodružství jistě povede k nebezpečnému požáru na celém Středním východě i mimo něj. Vyzýváme k: - plnému respektování syrské národní suverenity a nezávislosti; - odstranění sankcí, okamžitému zastavení veškeré finanční i vojenské podpory Svobodné syrské armádě a dalším ozbrojeným skupinám na území Sýrie; a ke - zřeknutí se vojenského „řešení“ ve prospěch zastavení palby u všech bojovníků a komplexního národního dialogu na obnovu míru v této těžce zkoušené zemi. Rezoluce KS Irska k Sýrii Komunistická strana Irska Probíhající boj v Sýrii není za demokracii nebo za práva syrského lidu, ale má co do činění se strategickými zájmy imperialismu USA a Británie, Francie a Evropské unie. Odstranění syrské vlády je součástí dlouhodobé strategie imperialismu, a především Spojených států, už od dob presidenta Reagana dosud, s jejich charakteristikou, že Sýrie je součástí „osy zla“ - seznamu vlád, jež mají být silou odstraněny v celosvětovém strategickém zájmu USA. Sýrie, se svou strategickou polohou v oblasti, je překážkou vůči strategickým zájmům imperialismu a vůči změně rovnováhy sil v oblasti v jeho prospěch. Hromadné sdělovací prostředky celosvětově neustále bijí na válečné bubny, a manipulují veřejným míněním, pokud jde o běh událostí. Na světlo vycházejí stále další důkazy o úloze, jakou sehrávají západní zpravodajské služby při zpravodajské a zázemí zajišťující pozemní podpoře povstalcům, úloze, jakou úspěšně sehrály při vyvolání „změny režimu“ v Libyi. Syrský stát je překážkou nejen vůči samotným strategickým plánům imperialismu, ale také sionistickému izraelskému státu a mnoha reakcionářským arabským státům jako saúdskoarabské autokracii a Kataru, které nemají radost z pokrokové úlohy, jakou Sýrie sehrává po mnoho let. Nemají sebemenší zábrany k využití nejvíce zpátečnických, středověkých islamistických sil, včetně al-Káidy, ironicky slučitelných s prosazováním prosazování islamofobní nenávisti v Evropě i ve Spojených státech. Turecko je teď rovněž servilní vůči zájmům imperialismu v oblasti a jeho stěžejní úloze při utěšování zahraničních islámských džihádistů, kteří hrají vedoucí úlohu v boji za svržení vlády. Tisíce Syřanů zemřely, a mnozí další zemřou, protože Spojené státy a jejich spojenci ignorují veškeré snahy o přinesení míru a spravedlivé vyřešení krize v Sýrii. Nepřestanou s manipulováním Organizace spojených národů a předhazováním Ruska a Číny coby podporovatele a prodlužovatele války a utrpení syrského lidu. Britská vláda je v popředí, stejně jako tomu bylo při svržení libyjské vlády, v bojechtivém jazyce a aktivním zapojení do pokračování války proti syrské vládě. Irská vláda sehrála svoji obvyklou úlohu, když se skryla za společný postoj Evropské unie. Pokrokové mínění musí požadovat: (1) respekt k suverenitě a nezávislosti syrského státu; (2) konec vyzbrojování a financování teroristických tlup; (3) ukončení všech sankcí proti syrskému lidu; (4) aby míru a národního usmíření dosáhli výhradně sami Syřané; (5) ukončení imperialistického zásahu v Sýrii. Přeložil Vladimír Sedláček