Lin Piao: Několik poznámek k teorii výrobních sil

Lin Piao je obecně nejvíce spojován s politickou zprávou: „Ať žije vítězství lidové války“, kterou doručil 9. sjezdu Komunistické strany Číny a dále se slovy o Mao Ce-tungově myšlení jako o novém stadiu marxismu. My zde nyní uvedeme krátký výtah z knihy Martina Ebona o Lin Piaovi. Předtím nám však dovolte jistý komentář. V roce 2009 není možné, aby byli Lin Piao či Mao bráni jako individuální vůdci. Maoisté v 21. století jsou vědeckými komunisty se svou vlastní teoretickou a konkrétní analýzou, nikoli následovatelé Maa ve smyslu následování vůdce, jako kdyby byl Mao stále živý a vedl rozvíjející se hnutí. Vědečtí komunisté vědí, že Maovo myšlení reprezentuje nejrozvinutější stadium marxismu, a proto jsou maoisty1), ale nezkoumají revoluci jen ve vztahu k Maovi, jako kdyby byl Mao jedinou osobou, která byla korektní. Lidé, kteří předkládají Linův životopis, vedou spory o historii a o okolnostech doprovázejících jeho smrt místo zkoumání jeho myšlenek, jsou směšní a absurdní. Ačkoli Lin už není dávno jako jednotlivec faktorem v jakémkoli boji, je pro tyto lidi důležitější jeho osoba než vědecky užitečné věci, které mohl říci. Co je dnes zajímavého na Lin Piaovi? Jsou to v zásadě dvě věci: 1) jedinečnost a univerzálnost jeho díla Pravděpodobně bychom o Lin Piaovi nehovořili, kdyby nebylo jeho dílo nějakým způsobem unikátní. Spis „Ať žije vítězství lidové války“ je jedinečný ve srovnání s jinými statěmi dostupnými například v angličtině. S publikováním níže uvedeného výtahu z díla Lin Piaa bychom mohli váhat snad jen kvůli tomu, že v angličtině jsou již nyní k dispozici jiné články z Peking Review a i další díla z období kulturní revoluce, která se zabývají teorií výrobních sil a materiálními stimuly. 2) sociální boje, které byly reflektovány Lin Piaovým dílem V tomto kontextu není nějak zvláště relevantní, zda stál Lin osobně proti materiálním stimulům a osobně proti nim pozvedl rudý prapor, nýbrž jsou důležité boje v okolí, jež byly reflektovány Linovými slovy. Probíhal třídní boj proti materiálním stimulům a třídní boj proti Liu Šao-čchiho myšlenkám, nikoli boj mezi několika jednotlivci izolovanými od mas. Během Kulturní revoluce probíhal třídní boj proti teorii výrobních sil. Tedy, jestliže Lin pozvedl rudý prapor, bylo to kvůli tomu, že musel, neboť si to okolní třídní boj vyžadoval. Linovo dílo je výrazem třídního boje -- to je korektní způsob, jak k němu přistupovat. (Podobně masové hnutí proti konfuciánství bylo důležitější než Lin jako jednotlivec. Toto hnutí bylo obrazem třídního boje.) Buržoazie, která jen pohledem zavadila o Kulturní revoluci, preferuje zdůrazňování konfliktu mezi byrokratickými jednotlivci, kteří pozvedávali rudý prapor jen proto, aby se navzájem vyeliminovali; jako kdyby neexistoval žádný třídní boj. Mao Ce-tung a Lin Piao V úvahách o Lin Piaovi se mohou objevovat snahy o srovnání Lina a Maa; tyto tendence je možno pozorovat především u lidí, kteří jsou fascinováni jednotlivci a osobnostmi revoluce. Zda Linovy myšlenky byly více, či méně korektní než Maovy, zda Lin udělal více, nebo méně chyb než Mao -- to jsou věci, o které se nestaráme a nevidíme žádný důvod se v této době zaměřovat na jakéhokoli jednotlivce. Klíčem je maoistická věda a relevantní díla, kupříkladu díla od autorů H. W. Edwarda a Arghiri Emmanuela. Výzkum chyb a praxe Lin Piaa jako jednotlivce by měl být spojen pouze se závěry univerzálního významu; jinak se jedná jen o zádumčivý výzkum, který marxismu nepřináší nic nového. Podle našeho názoru se takto marxismus dělat nedá. Z diskuse o Lin Piaově roli, chybách nebo zásluhách by měla vyplynout poučení, která jsou nová, nebo která naopak potvrzují předchozí poučení. Mnoho lidí hovořících o Linovi jako o jednotlivci nespojuje takovou diskusi s produkcí čehokoli nového, nějakého univerzálního poznatku. Žádné poučení nevyvodí z Linovy praxe nebo z jeho myšlenek. Lin je často atakován jako způsob útoku na maoismus, co se týče definice hlavního rozporu, lidové války, Spojené diktatury proletariátu utlačovaných národů, konkrétní analýzy třídní struktury a politiky v Prvním světě. Navíc je zajímavé, že většina těch, co se zaměřují na kritiku Lina bez ohledu na antikonfuciánskou kampaň a vytvoření teorie o existenci nové buržoazie ve straně, nemá žádné sociální vysvětlení toho, jak se odehrála kontrarevoluce v Číně, žádnou vědeckou analýzu třídní struktury v Prvním světě a žádnou konzistentní a rozvinutou analýzu v dalších oblastech. Ve výňatku níže označuje Lin Kulturní revoluci jako věc, kterou Sovětský svaz „neměl“. Stejně jako Mao a další i Lin uznal, že neexistoval žádný historický precedens pro Kulturní revoluci. Kulturní revoluce a masové boje proti nové buržoazii ve straně byly nové v marxismu-leninismu. Nová buržoazie se rozvinula v komunistické straně za socialismu a bylo nutné, aby byla poražena masami. Výňatek níže se též výslovně vypořádává s revizionistickou teorií výrobních sil, jež byla podporována novou buržoazií v Komunistické straně Číny. Základem této teorie je myšlenka, že národy musí nejdříve v ekonomickém rozvoji dohonit nejvyspělejší a nejvíce parazitické imperialistické země, a pak se teprve mohou posunout směrem ke komunismu. Tato idea je vyjádřena, zvláště dnes, v myšlence, že technologie a technické aspekty jsou hlavní věcí určující bohatství a rozdíly v životním standardu mezi národy a že zdokonalování technologií a produkčních technik může umožnit vyrovnání až na stejnou úroveň, jakou mají imperialistické národy, a to bez jakéhokoli snížení úrovně (máme na mysli životní úrovně, stupně konzumerismu, stupně zatěžování životního prostředí) imperialistických národů. Ekvivalentně, hlavní myšlenka říká, že výrobní vztahy mohou být podřízeny výrobním silám. Výrobní síly jsou viděny jako primární věc a ekonomický rozvoj by se měl podle této teorie konat bez transformace výrobních vztahů a bez třídního boje. Další součástí teorie výrobních sil je idea, že rozdíly ve mzdách by měly být akceptovány tak dlouho, dokud probíhá rozvoj. Tato teorie je nazývána „revizionistická“, jestliže je podporována a hlásána jako marxistická. Revizionisté spoléhají nejen na materiální stimuly a příjmovou diferenciaci, ale také na ziskové stimuly, nikoli na plánování. Mezi utlačovanými národy je teorie výrobních sil „marxistickou“ součástí ideologie schvalující neokolonialismus, zatemňující mezinárodní vykořisťování a výrobní vztahy, které existují ve světě ekonomie. Mao Ce-tung a Lin Piao Na jednu stranu technologie šetří práci. Tedy, technologický pokrok může být uznán jako žádoucí. Skutečně, technologický pokrok může vylepšit národní pozici v mezinárodních ekonomických vztazích, ale nikoli rostoucím vyrovnáváním na úroveň imperialistických zemí, nýbrž tzv. klesajícím vyrovnáváním, tzn. snižováním úrovně imperialistických zemí. Na druhou stranu je nesprávná hypotéza, že technologie jsou nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím ekonomické podmínky národa nebo že jsou hybatelem směrem ke komunismu. Mezinárodní mzdové rozdíly také hrají roli a, jak ukázal Arghiri Emmanuel, mohou hrát dokonce větší roli než samotné technologie, co se týče bohatství různých národů. Ignorování vlivu mezinárodních ekonomických vztahů na národní ekonomiku vede k pragmatismu v národohospodářské politice ve Třetím světě a k usilování o dosažení životního standardu Prvního světa. Během Velké proletářské kulturní revoluce byl obecně kladen důraz na politiku společenského plánování. Větším problémem na cestě směrem ke komunismu nebyl nedostatek technologií, nýbrž nedostatek politického rozvoje. Jak Lin Piao zmiňuje, práce je ve srovnání s technologiemi primárním aspektem v produkci. V širším smyslu to znamená, že práce je ten faktor, který vysvětluje viditelné rozdíly v ekonomických podmínkách mezi národy. Ekonomické podmínky Prvního světa zobrazují přivlastňování práce Třetího světa, nikoli použití samotných technologií. Lin Piao ve výňatku níže klade důraz na politický rozvoj mas jako na fundamentální faktor v zabránění kontrarevoluční restaurace. Stejně jako Mao a další maoisté během kulturní revoluce a uvnitř hnutí, které chtělo svrhnout vrcholné funkcionáře ve straně pracující pro obnovu kapitalismu, se Lin domníval, že materiální stimuly mají v danou dobu negativní vliv na pohled a mentalitu mas -- i když byly tyto stimuly relativně malé ve srovnání se zahraničím. Dnes sociál-imperialisté nazývající se maoisté bojují za ještě vyšší životní standard tzv. dělnické třídy a středních vrstev parazitických imperialistických národů než byl ten, o kterém sníval Liu Šao-čchi, že by byl možný uskutečnit prostřednictvím materiálních stimulů. Není žádný revoluční vzestup v Prvním světě; přesto dělnická byrokracie a maloburžoazní pseudokomunisté, kteří nikdy skutečně nestudovali marxistickou ekonomii a pracovní teorii hodnoty, podporují takové rozvržení mezd, ve kterém průměrní lidé z Prvního světa dostanou příjmy několikrát větší, než jsou nejvyšší mzdy dělníků ve Třetím světě. Slibovaný výtah z díla Zdroj: Martin Ebon, Lin Piao: The Life and Writings of China's New Ruler, New York, Stein and Day, 1970, str. 272-273 Pozn. Text v hranatých závorkách je v původní Ebonově knize. [K Ústřednímu výboru Skupiny Kulturní revoluce:] Vaše práce byla zablokována obtížemi. Hnutí začalo energicky, ale pak přišla studená sprcha. Předseda obrátil situaci. Jinak by Kulturní revoluce byla přerušena, buržoazie by získala větší moc a my bychom utrpěli porážku. Musíme vykořenit buržoazní ideje, …, vymazat staré myšlenky. … Na jednu stranu musíme začít s materiální stránkou -- zvětšit objem produkce a rozvinout technologie -- na druhou stranu musíme začít s duchovní stránkou -- změnit myšlení člověka. Důležitým faktorem v produkci je člověk a my musíme rozvinout lidský faktor, změnit myšlenky, ideje a koncepty a zvýšit smysl zodpovědnosti ke společnosti. Je to jednodušší říci než udělat. Změnit člověka můžeme jen prostřednictvím mnoha bojů, kritik, pochval a hlavního boje na ideologické frontě. Boj pokračuje a vyvíjí se z nižších stupňů do vyšších stadií na dvou frontách, materiální a duchovní frontě. Naše Skupina Kulturní revoluce se stará především o duchovní frontu, ale současně postupujeme na obou frontách. Myšlení Mao Ce-tunga je lokomotivou našeho pokroku na obou frontách. Musíme postupovat jako vlak podél dvou kolejnic. Nesmíme podporovat materiální stimuly jako revizionisté, jinak budeme donuceni se vrátit ke starým pořádkům. Do popředí musíme umístit myšlení Mao Ce-tunga a pevně jej uchopit jako duchovní zbraň a vybojovat tuto bitvu až do konce. Jestliže zvítězíme v našich myslích, pak vyhrajeme válku proti materiálním stimulům. Vy, soudruzi, jste hráli důležitou roli v posledních několika měsících. A doufám, že budete hrát ještě větší roli. Samozřejmě nedovolíme příchod studené sprchy a Předseda uvidí, že situace se obrátila. … Velká kulturní revoluce je podnik, který nebyl předtím vyzkoušen. Sovětský svaz ji neměl. … Nyní se rybí oči pletou s perlami a naším úkolem je oddělit je od sebe. Perly musíme předat masám dělníků a rolníků. Tak se stanou lidé vzdělanými a kulturními a uvidí před sebou šťastnou budoucnost. Pokud jsou perly smíchány s rybíma očima, budeme mít obtíže ve výběru perel. Nyní musíme lidem říci, že myšlení Mao Ce-tunga je perla, a my musíme nést zodpovědnost. 1) Některé lidi mohou termíny „maoisté“, „maoismus“ poplést, neboť si pod těmito pojmy vybaví spíše oddané osobní stoupence (fanoušky) Mao Ce-tunga. Tyto termíny jsou možná trochu nelogické, avšak v marxismu má takové pojmenování historickou tradici, viz např. samotný termín marxismus nebo také leninismus. Zde se tedy spíše řídíme tradicí než logikou. Zdroj: Maoist Information Website Do této podoby uvedl: Duch mučedníka Tan Malaky http://www.komsomol.cz/clanky/123_lin_piao.html